Zubaři pijí kofolu

Když jsem byla malá, něco jako strach ze zubaře u mě neexistoval (což se bohužel nedá říct o mém starším "Já"), zkrátka jsem vždy přišla do ordinace, zeptala jsem se, zda to bude bolet (pokaždé mi bylo řečeno že ne, injekce pak byla přirovnána ke včeličce), přečkala jsem zákrok a nakonec celá šťastná odcházela domů s omalovánkou. Paní zubařka mě dávala ostatním dětem za vzor.  Moje máma říká, že jsem celkově byla hodné dítě. Tedy až na ten moment, kdy jsem se jedné její známé zeptala, jak mohla dělat krasobruslařku, když je tak tlustá... 

Od té doby se však zubař stal mým nepřítelem číslo jedna a daleko příjemnější je pro mě sedět 3 hodiny tatérovi pod jehnou než 20 minut u zubaře v křesle.
Takže když po půl roce nastalo opět  ráno R, naběhla jsem o půl osmé do čekárny, s pocitem, že sebou mrsknu hystericky na zem, budu křičet a mlátit pěstma o podlahu, jako to dělají děti v obchoďácích, když jím rodiče odmítnou koupit bonbony, jenom abych mohla jít zase domů a moje zuby zůstaly ušetřeny. Dramatického výstupu jsem se nakonec zdržela a trpělivě čekala na židličce, 7.50 - nikdo nikde.
8.05 dorazil frajer s kruma  pod očima, který vypadal, že předešlou noc hustě prolámoval Pan  zubař. Se značnou nervozitou jsem se přesunula do ordinace a uvelebila se v polohovacím křesle. Zatímco jsem zkoumala naprosto dokonalé sladění hráškové zelené a bílé barvy  po celé místnosti (dokonce i takové ty plastové kelímky na vyplachování byly zelené!) prohlásil pan doktor, že doufá, že to není nic vážného, protože dneska nic vrtat radši nechce. Přemýšlela jsem, jestli už nastal vhodný okamžik k tomu, abych s hlasitým křikem vyběhla z ordinace.... Nakonec jsem zatnula zuby (vlastně otevřela pusu) a čekala, kdy si pro můj chrup přijde zoubková smrtka. Naštěstí bylo vše v pořádku a já pocítila silnou úlevu, že si jídlo budu moct ještě nějakou dobu rozžvýkávat sama.


Na pozadí oné perfektní hráškové zelené kontrastovala láhev kofoly a já si nemohla odpustit otázku, jestli náhodou právě kofola neničí zuby. Pan doktor mi začal vyprávět o nějaké konferenci o škodlivosti kouření, kde si všichni během přestávek chodili před budovu zapálit. Trochu nechápavě jsem na něj zůstala zírat. Pak dodal, že teda jako jo, škodí, ale rozhodně míň než CocaCola.
Také jsem se ptala, jestli vegetariánství může mít vliv na kvalitu zubů, když mi bylo řečeno že ne, a já dodala, že ani nekouřím a nepiju, tak pan doktor podotkl, že už mi zbývá jenom sex.
Ten chlap se minul povoláním, on měl být komik....

Z deníku vegana - drobný postřeh

O škodlivosti veganského stravování mě přesvědčují hlavně kuřáci a alkoholici. Uvidíme, kdo komu půjde na pohřeb.

HATElist

Někdo si dělá WISHlisty, sepisuje věci, které by si v nadcházející sezóně chtěl pořídit. Já jsem si sestavila vlastní   HATElist s  věcmi, které bych v nadcházející sezóně už nechtěla znova potkat...

O VÁLENKÁCH toho bylo všude řečeno už hodně. Údajně mají být teplé, pohodlné,vlastně i pěkné, praktické a já nevím co. Možná, že kdyby se v nich některé holky viděly zezadu, třeba by změnily názor. Válenky za 6 táců si může dovolit jen málokterá a většina děvčat tak sáhne po levných válenkách z Gatu, New Yorkeru nebo je koupí u vietnamců, v závislosti na tom, kde jsou zrovna nejlevnější. Problém je v tom, že tyhle narychlo ušitý šmejdy z Bangladéše (Číny, Srí Lanky... ) mají tendenci se děsně rychle sešmajdávat. Bolí z toho nohy, záda, a když to člověk vidí, tak i oči. 
Jasně, válenky jsou starý ruský vynález, jenže možná by si to chtělo uvědomit, že Rusové se primárně snažili neumrznout. To v našich klimatický podmínkách nehrozí, tak proč si hrát na eskymáky. A to nemluvím o tom, že na tlustých holkách to vypadá fakt blbě.

PÁNSKÝ KLOBOUK
Nejčastěji ho vídám na hlavách děvčat mezi 14-20 lety. Prostě takové ty typy, co si chtějí vzít něco šviháckého, aby ukázaly, že mají taky styl. No a ve výsledku je to totální poděl. Na outfit ve stylu "Máňa z vedlejší dědiny" budeme potřebovat: klobouk, džíny, mikinu a skejťácké boty.  Chcete-li působit žensky, vyměňte džínové kalhoty za džínovou minisukni a legíny - ideálně tříčtvrteční. Považujete se za alternativní, drsnou rockerku? Přidejte pásek s pyramidkami a drsný výraz. Nezapomeňte, že musíte znát názvy alespoň dvou písniček od Green Day, abyste rockerkou skutečně byly. 
Máte nějaké to kilo navíc? Nevadí, klobouk je univerzálním řešením! Pořiďte si jeden kus v barevném provedení, třeba zlatý s flitry. Uvidíte, že vašeho zadku si už nikdy nikdo nevšimne. S trochou štěstí...
Ne, teď vážně, viděla jsem i vkusně zkombinovaný pánský klobouk, dokonce to bylo i na ženě. Ale bohužel jen na obrázku....

NEPOVEDENÉ DIY ŠORTKY. Minimálně každá blogerka má vlastní DIY šortky. Ustřihneme sto let staré kalhoty, vysavujeme, případně znova nabarvíme, přiděláme krajku nebo cvočky. Tadá, veledílo hotovo. Veškerá ta snaživost, touha něco tvořit a recyklace již nošeného oblečení je fakt super. A když se to povede, můžete mít nový stylový kus oblečení prakticky (nebo úplně) zadarmo, který daleko předčí celou novou kolekci H&M.
Ale narovinu, ne každý je natolik šikovný, aby vytvořil nositelný oděv, který nevypadá jak z dob éry hippies nebo i hůř. Tito lidé pak kromě manuální zručnosti obvykle postrádají i soudnost, takže se své výtvory často pokoušejí prodat. A jiní lidé bez vkusu si to pak koupí. Přece je to tak originální a jedinečné. Ale batika je taky jedinečná, nikdy nevytvoříte úplně totožnou. Znamená to tedy, že ji budeme považovat za čupr supr módu, nositelnou kamkoli? Popravdě je batika (většinou) pěkně hnusná. I má ekologicky smýšlející spolužačka, která si neholí nohy, pochopila, že to není úplně tak ono...  

Mám teorii o vzniku těchto šortek. 
Slečnu někdo vzal za nohy a hlavou dolů ji namáčel do kanálu. 

Obrázek: Votočvohoz.cz

Pár věcí, které bych připsala na svůj hatelist by se ještě našlo.

Například nemám rada crocsy, nejvíc asexuální boty na světě.
A taky nemám ráda neonové podprsenky pod poloprůsvitnými či úplně průsvitnými halenkami.Dobré je to leda na to, abyste po tmě viděli, kam máte střílet. 
Jejich nositelkám to nepomůže nijak.