Když jsem byla malá, něco jako strach ze zubaře u mě neexistoval (což se bohužel nedá říct o mém starším "Já"), zkrátka jsem vždy přišla do ordinace, zeptala jsem se, zda to bude bolet (pokaždé mi bylo řečeno že ne, injekce pak byla přirovnána ke včeličce), přečkala jsem zákrok a nakonec celá šťastná odcházela domů s omalovánkou. Paní zubařka mě dávala ostatním dětem za vzor. Moje máma říká, že jsem celkově byla hodné dítě. Tedy až na ten moment, kdy jsem se jedné její známé zeptala, jak mohla dělat krasobruslařku, když je tak tlustá...
Od té doby se však zubař stal mým nepřítelem číslo jedna a daleko příjemnější je pro mě sedět 3 hodiny tatérovi pod jehnou než 20 minut u zubaře v křesle.
Takže když po půl roce nastalo opět ráno R, naběhla jsem o půl osmé do čekárny, s pocitem, že sebou mrsknu hystericky na zem, budu křičet a mlátit pěstma o podlahu, jako to dělají děti v obchoďácích, když jím rodiče odmítnou koupit bonbony, jenom abych mohla jít zase domů a moje zuby zůstaly ušetřeny. Dramatického výstupu jsem se nakonec zdržela a trpělivě čekala na židličce, 7.50 - nikdo nikde.
8.05 dorazil
frajer s kruma pod očima, který vypadal, že předešlou noc hustě prolámoval Pan zubař. Se značnou nervozitou jsem se přesunula do ordinace a uvelebila se v polohovacím křesle. Zatímco jsem zkoumala naprosto dokonalé sladění hráškové zelené a bílé barvy po celé místnosti (dokonce i takové ty plastové kelímky na vyplachování byly zelené!) prohlásil pan doktor, že doufá, že to není nic vážného, protože dneska nic vrtat radši nechce. Přemýšlela jsem, jestli už nastal vhodný okamžik k tomu, abych s hlasitým křikem vyběhla z ordinace.... Nakonec jsem zatnula zuby (vlastně otevřela pusu) a čekala, kdy si pro můj chrup přijde zoubková smrtka. Naštěstí bylo vše v pořádku a já pocítila silnou úlevu, že si jídlo budu moct ještě nějakou dobu rozžvýkávat sama.
Na pozadí oné perfektní hráškové zelené kontrastovala láhev kofoly a já si nemohla odpustit otázku, jestli náhodou právě kofola neničí zuby. Pan doktor mi začal vyprávět o nějaké konferenci o škodlivosti kouření, kde si všichni během přestávek chodili před budovu zapálit. Trochu nechápavě jsem na něj zůstala zírat. Pak dodal, že teda jako jo, škodí, ale rozhodně míň než CocaCola.
Také jsem se ptala, jestli vegetariánství může mít vliv na kvalitu zubů, když mi bylo řečeno že ne, a já dodala, že ani nekouřím a nepiju, tak pan doktor podotkl, že už mi zbývá jenom sex.
Ten chlap se minul povoláním, on měl být komik....
Žádné komentáře:
Okomentovat